Před časem jsem se po delší době vydal do víru velkoměsta. Pro jistotu s čubou osvědčeného bojového plemene (švédský pískový jezevčík).
Na Václaváku došlo k neštěstí. I když je moje fenka stydlivá a potřebu dělá nejraději v hustém křoví, prostě musela. Povedlo se jí to na chodníku dole na Můstku. Vyhlášky a předpisy je nutno dodržovat, a tak jsem se chvilku hrabal ve věcech, aby bylo do čeho onen páchnoucí předmět uložit. Nakonec to byla obálka, tedy nepotřebný dopis byl použit jako lopatka, exkrement nabrán a v přeloženém dopisu vložen do obálky.
Zbývalo poslední – zbavit se toho všeho. Ale – obě ruce plné, čuba na vodítku, jediné řešení bylo obálku opatrně vložit do kapsy a vydat se k odpadkovému koši. Nedošel jsem – a dodnes obdivuji tu bleskurychlou akci. Dvě snědé lepé děvy (pro přesnost uvádím, že to byl takový jižní typ, antropolog nejsem a tak je to jen odhad) se ke mně přitočily, každá z jedné strany, úsměv a rychlý odchod či spíše úprk.
S nimi mě navždy opustila obálka i s obsahem. Ať si tedy vše ve zdraví užijí. Dámy to byly opravdu šikovné, ale mě musí považovat za padoucha a rafinovaného rasistu.
Žádné komentáře:
Okomentovat